Cestář

Ahoj, ahoj, ahoj. Jmenuju se Josef. Maminka mi říkala Josífku, ale tady mi všichni říkají Pepan. Páni. Díval jsem se v zámku z okna a jak slezl z cesty sníh, nemohl jsem to vydržet! Zase všude samá díra! Víte, ono je to přirozené. Do dírek v asfaltu se dostane voda, ta v zimě zmrzne a pak se začnou dít věci! Ona totiž voda, když zmrzne, tak se zvětší. Věřili byste tomu? A jak se zvětšuje ona, tak se bohužel zvětšuje i ta dírka, kam se dostala. A tak se to stane, že po zimě jsou cesty najednou jedna velká pohroma. Jenže to se tak nemůže nechat! Tatínkové a maminky, i řidiči autobusů a kamionů mají potom problém po takové cestě jezdit. Mohlo by se jim poškodit auto a to nikdo z nás nechce. Proto jsem nemohl jen tak stát a dívat se na to z okna dál. Musel jsem jít dolů pomoct. Jsem přeci cestář! Tohle je moje práce. Mějte se krásně a nezapomeňte, že vy máte chodit jen po chodnících a ne po cestách! (Nebojte! Chodníky pak spravím taky!)