Autor školením i profesí architekt, souběžně se svojí architektonickou tvorbou čas od času vstupuje s barvami na paletě a štětcem v ruce do imaginárního, svobodného prostoru malířství, aby ztvárnil inspirační podněty a impulsy ze svého podvědomí.
Co pro vás znamená umění?
Bez nadsázky můžu říct, že je to moje základní životní potřeba, vznikla už v dětství , její intenzita a závislost na ní sílí. Týká se to vlastní tvorby , ale také návštěv galerií a výstav, četby, sledování dokumentů a filmů o umění a umělcích. Zahrnu-li do ní i architektonickou tvorbu, tak je to trvalá aktivita.
Co nebo kdo Vás inspiruje?
Inspirace přichází ze všech stran, víří to všude kolem a jen chytit tu správnou ve správný okamžik.
Obecně vzato je to příroda, především v jednotlivostech a detailech, někdy nějaký silný vizuální filmový zážitek…Inspiruje mě samozřejmě také tvorba jiných umělců, mám rád Tapiése, Boudníka, Sekala, Skálu.
V malbě tvořím cykly a tam dochází k řetězení „mateční myšlenky“, u tvorby objektů, které jsem se začal věnovat později, inspirace vychází přímo z nalezeného objektu, jeho tvaru, barvy nebo vlastnosti materiálu. Mou obsesí jsou staré, rezavé a časem poznamenané předměty a materiály se zajímavou strukturou. Skládám to k sobě, kombinuji, dotvářím a hledám ten nejlepší výsledek v duchu konceptu, který na začátku procesu nesmí chybět. K tomu potřebujete hodně starého harampádí a s tím já zatím nemám problém, sem tam vypomůžou kamarádi. (úsměv)
Jaké je to být architektem v současné době? (covidové i necovidové)
Nemohu si stěžovat, rozdíl v množství zakázek není tak výrazný, lidé a firmy stále plánují svou budoucnost a mají zájem o pomoc architekta při tomto složitém procesu od návrhu až k realizaci. Více nyní posílám návrhy mailem a konzultujeme přes Skype ,ale bez bližšího osobního poznání klienta se návrh vyvíjí pomaleji a výsledky jsou horší.
Na Valašském výtvarném salonu 2020 byly k vidění tři Vaše objekty (Příběh police, Sešívaný krmelec a Kuřácký kříž). Co předchází tvorbě těchto objektů? Naleznete věc a tvoříte příběh nebo je na začátku myšlenka?
U prvních dvou uvedených objektů má hlavní roli nalezená věc - police ze spíže rodičů a plechy nalezené v lese, kde někdo z neznámých důvodů zapálil krmelec. Chodím kolem nich měsíc, půl roku, rok, než se narodí koncept a pak mohu začít. Většinou to dopadne vždy trochu jinak, ale to je na tom to zábavné. Já ty věci vlastně dělám pro zábavu sobě a doufám, že i ostatním, i když uměleckou tvorbu považuji za odpovědnou práci.
Kuřácký kříž je jedním z řady objektů /reliéfů, kdy na začátku stojí myšlenka – zde trápení (kříž) s kouřením a závislostí na nikotinu. Materiálem mě zásobují mí kamarádi – kuřáci doutníčků, já ty plechové krabičky hážu do žhavých uhlíků a vyrábím specifickou patinu. Po této proměně je každá krabička jiná, každá má novou DNA. Pomocí krabiček jsem udělal víc jak desítku těchto reliéfů, domalovávám je, patinuji rzí apod.
Bude někde Vaše tvorba nyní k vidění nebo máte v dlouhodobém plánu nějakou výstavu (samostatnou či společnou)?
Letos v létě mám naplánovanou samostatnou výstavu objektů ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích n.B. letos v létě. Doufám, že se situace zklidní a bude i vernisáž.
V prosinci 2020 jsem začal akci 1Den/1Kresba, kterou denně prezentuji na svém Facebooku a Instagramu, nyní jsem u čísla 76 Kresba/76den.Kdy skončím, nevím, chci ale překonat stovku a prázdných skicáků mám ještě dostatek. Spíš se jedná o čas, který mně začíná scházet na jiné projekty … Jsou to převážně kresby duběnkovým inkoustem, některé mají charakter experimentu, některé jsou ilustrace.
Tento cyklus bych chtěl také brzy vystavit, zatím ovšem nevím, kde seženu volný termín.
