MgA. Jitka Skočková je rodačkou z Valašského Meziříčí. Vystudovala Fakultu výtvarného umění
Vysokého učení technického v Brně, v letech 2006 až 2011 pracovala jako kurátorka v Muzeu
regionu Valašsko. O tom, co nyní dělá a co nového chystá, jsme se bavily v následujícím rozhovoru.
Jak vypadá tvůj běžný den a jak relaxuješ?
„Momentálně se mé běžné dny dost liší od těch, které bych měla bez současných omezení. Ale budu popisovat jak to je, když nemám část svých aktivit zakázaných. Od začátku školního roku jsem se přestěhovala do nového ateliéru, kde kromě svých uměleckých počinů pořádám i výtvarné kurzy pro děti i dospělé. Většinou odpoledne, ale mám i jeden dopolední kurz. Dva dny v týdnu učím malbu a kresbu na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské VM, kde jsem už osmým rokem, ale nově jen na půl úvazek. Relaxování neodbývám. Každý týden mám v pondělí večer zkoušku pěveckého sboru, v úterý vedu kurz jógy, ve středu mám angličtinu. Teď mám mnohem víc času na malování a další tvoření. Začala jsem např. už na jaře vyrábět ručně šité deníky s barevnými listy, které prodávám přes Flér. Věnuji se i malování keramiky Hannes, kterou vyrábí má kamarádka Hanka Horáková v Teplicích nad Bečvou.“
Vedeš výtvarné kurzy pro děti i dospělé. S kým se jednodušeji pracuje, kdo je lepším žákem?
„Kurzy vedu zatím krátce, vlastně jsem je měla, když to sečtu, pouze osm týdnů a tak ještě nemám dost zkušeností na srovnání. Malé děti je těžší udržet u jedné práce déle, u dospělých je to v tomto směru jednodušší, ale pozornost potřebují obě skupiny. S dospělými si můžu povídat a našla jsem si tak spoustu nových přátel. S dětmi je zábava, ale mé soustředění musí být na 200 procent.“
Tvůj ateliér se nachází v multifunkčním domě, kde sídlí spousta dalších služeb jako kosmetika, manikúra, tetovací salon či pekárna. Za běžného provozu tam musí být poměrně živo. Neruší tě to při tvorbě? Potřebuješ ticho nebo si naopak pouštíš hudbu či audioknihy?
„Není to problém, i za plného provozu tam není zas tolik lidí. Úplné ticho nepotřebuji. Pouštím si rádio, ale zvládnu jen Vltavu. A když je tam něco, co mě nebaví, poslouchám písničky. Audio knihy jsem zkoušela, ale soustředila jsem se příliš na děj a nepracovala. Seděla jsem, poslouchala a čekala, jak to bude pokračovat.“
Co v tvém ateliéru nesmí chybět?
„V mých předchozích ateliérech mi stačilo mít stojan, štětce, barvy a plátna. Svůj současný ateliér mám vybavený lépe kvůli kurzům, a proto tam najdete dokonce čtyři stojany, sádrové busty pro výuku těch, kteří se připravují na talentové zkoušky na výtvarné školy a spoustu výtvarného materiálu. Pastelek, voskovek, vodovek a dalších barev pro děti, několik polic barevných papírů na výrobu deníků a nesmí chybět kávovar a varná konvice.“
Máš nějaký vzor, kdo nebo co je tvou inspirací?
„Mám vzory v různých oblastech, ve světě uměleckém je to můj profesor z vysoké školy, vynikající malíř Jiří Načeradský. Byl to velice pracovitý umělec a výborný učitel. Nikdy nás nenutil malovat něco, co bychom nechtěli, vycházel pouze z toho, jaké jsme mu přinesli návrhy a dokázal z nás dostat to nejlepší, co v nás bylo. A na každého měl jinou taktiku. Měl úžasný přehled v dějinách výtvarné kultury, filozofii aj. Na FaVU v Brně učil jen sedm let, začal s naším ročníkem, takže jsme ho měli celých šest let studia. Jsem za to velice ráda. Vždy nás vedl k tomu, abychom nepřestali malovat, měli svůj ateliér a část vydělaných peněz hned vložili do nákupu dalšího výtvarného materiálu. To se snažím dodržet.“
A daří se ti to dodržovat? Co ty a předsevzetí, dáváš si ta novoroční?
„Posledních několik let ano. Zpočátku jsem měla ateliéry v ne dost vhodných prostorách a pak jsem do nich chodila málo. Ale předchozí ateliér a současný jsou na dobrých místech a jsem tam moc ráda. Novoroční předsevzetí si většinou raději nedávám, znám se. Když si nějaké dám a nemusí to být na začátku roku, většinou ho poruším do tří dnů.“
Na Valašském výtvarném salonu bylo k vidění dílo s názvem Island. Vzniklo podle vlastních (cestovatelských) zážitků nebo je to představa?
„Obraz vznikl podle vzpomínek, skic a fotek z výletu na Island, kde jsme byli s manželem v roce 2018. Snažila jsem se v deseti obrazech zachytit některé momenty, které jsme tam během 14 dní zažili. Celý ostrov jsme objeli a během cesty jsme např. pozorovali velryby, papuchalky, tuleně, koupali se v horké termální řece, vylezli jsme na několik sopek, prošli se po lávových polích a viděli ledovec, gejzír a nespočet vodopádů. Je to velmi inspirativní země a určitě ještě nějaké další obrazy z Islandu namaluji.“
Je nějaká země / lokalita, kam by ses ráda podívala (samozřejmě až to bude možné)?
„Já mám ráda Francii, tam bych se chtěla podívat znovu. Většinou ale cesty plánuje můj manžel. Mně se tradičně nejdříve nechce, pak si na tu představu zvyknu a nakonec, taky tradičně, jsem moc ráda, že jsem tam či onde byla. Tak to přesně bylo např. s Islandem. Takto už jsem se předchystala na cestu do Švédska, kam jsme chtěli jet vloni, ale bylo „zavřené“, tak jsme zamířili na Korsiku.“
Můžeš prozradit, co nového chystáš? Je v plánu nějaká větší výstava / projekt?
„Právě napínám spoustu pláten, chystám sérii obrazů z letní cesty přes Itálii a další inspirovanou návštěvou Provence, Bretaně a Korsiky. Jinak vzhledem k tomu, že mám momentálně dost času na tvorbu, jsem vytvořila a vytiskla několik linorytů a připravené mám další. Právě mi probíhá výstava, kterou mám s Josefem Divínem v polévkárně Jako doma tady u nás ve Valmezu. Já vystavuji obrazy ze série ValmezUfo, mám i jeden úplně nový, a Pepa své barevné skleněné objekty.“
